As a child, I dreamed of orienteering in Sweden and admired it immensely. Now we have laid out the map for O-Ringen. We mapped the area during April and May 2025. Then you wait quietly for 14 months to see what happens, and with bated breath, you watch on Livelox as the elite competitors race on your map. The terrain around Gothenburg is beautiful, and being able to map it was an amazing experience. I hope we can continue to create maps in the north. Mapping Czech terrain will certainly benefit from our Scandinavian experience as well.

„Vlastivědná pojednání z druhé poloviny 19. století se zmiňují o tom, že jablonecká pošta se vozila k vlakům do Liberce, Hodkovic či Železného Brodu. Ale proč ne do Rychnova? Důvod byl v tom, že dostavník do Rychnova stavěl na rozcestí u hájovny na Dolní Dobré Vodě a odtud se k vlakům chodilo pěšky. Rychnov totiž v té době ještě vlastní vlakové nádraží neměl. To získal až 16. 7. 1886. Zastávka nebyla ani v Rádle. Stanice „Reichenau-Gablonz“ se nacházela na 144,6 km, v půli cesty mezi Rychnovem a Rádlem, v místě zvaném Buschdörfl. Byl to spíš strážní domek. U něj byla zahrádka a u kolejí ušlapané nástupiště. Tak vypadala ona stanice Rychnov – Jablonec z dávných jízdních řádů, kde ani všechny vlaky nestavěly. Železniční společnosti se místo mezi Rychnovem, Rádlem a Jabloncem jevilo při stavbě jako optimální. Ani jedna z obcí se nezdála být tak významnou, aby stála za vlastní nádraží. Ke stanici bylo odevšad stejně daleko, jenže přístup k ní byl svízelný, místo bylo odlehlé a cesty mizerné. Za nepříznivého počasí se ke stanici nedalo dojet. Až po opakovaných suplikách se roku 1886 rozhodla železniční správa postavit nádraží přímo v Rychnově. A už po devíti letech se z důvodu velkého vytížení muselo rozšiřovat! V roce 1890 se dočkalo své zastávky i Rádlo. Tři dny po otevření rychnovského nádraží skončila téměř třicetiletá existence železniční stanice Rychnov – Jablonec.“

Většinou jsem dojížděl autem, ale několik výjezdů jsem dal vlakem do Rychnova, právě přes někdejší zastávku Buschdörfl, a bylo to moc příjemné. Les v březnu byl nádherný. Jezírka v severní technické části působila téměř jako zjevení. Mirek Horáček se jen usmíval, že o terénu ví dávno. Je fakt s podivem, že ho doteď nikdo nezmapoval. Časem jsem se poučil i o koupališti Riegerbad, otevřeném roku 1936. Když jsem ho mapoval, samozřejmě mě vůbec nenapadlo, že v červnu na závod bude vypuštěné.

Spolupráce s Jizerkami byla moc fajn. Mapa byla hotová víc než dva měsíce před závody. Stavitel Zhaly s rozhodčím Štěpánem kontroly důsledně prochodili a posílali průběžně zpětnou vazbu. Dolaďoval jsem v klidu jen pár drobností, dva zapomenuté šutry v hustníkách a co se změnilo. Nové mapování a čistá kresba jsou vždycky lepší než revize. Jizerky uspořádaly pěkný OŽ 13. 6. 2026 a mapa doufám bude sloužit i dál. Je to tam dobrá zašívárna. Dělal jsem i layout map, a v rámci utopických alternativ došlo i na fiktivní logo včelína, který celou mapu předurčil.

Pals je krásný les s pískovými cestami. Většinou čistý se stromy dál od sebe, místy zabušený a zarostlý ostružinami a jiným podrostem. Nakonec se v něm odehrály dva závody, lesní kvalifikace a finále middlu.

Kus mapy jsem dělal v zimě. Poprvé vůbec regulérně i v prosinci a lednu, protože v lese nebyl sníh, nebo jen minumum. Byl to zážitek. Potřeboval jsem si dokázat, že to vydržím, že to půjde i v mrazu. Šlo.

Jinak neskutečný bizár s ubytováním v komplexu vystavěném v padesátých letech za času diktátora Franca, v Tarragoně, největším chemickém centru na jihu Evropy. Přes týden snídaně a večeře v menze – v jídelně pro tisíc lidí (dole, a pět set dalších nahoře). A každý den autem serpentinami nahoru do lesa. Na pokojích cca 11 stupňů. Na spaní fajn. Na editaci Liberec City Race po celodenním pobytu venku už slabší. Poslední den, když jsem si balil věci, se topení rozběhlo. Nekecám.

Miliarda dalších fotek.

Ale City Race doufám hezký. Těším se, že se s městem znovu utkám. Nejspíš zas v zimě. Se všemi těmi psími exkrementy, lavičkami, kandelábry, brajgly a svinčíky, s těmi nechápavými a podezíravými pohledy lidí. Mapovat město je úplně jiné než les. Naráz jsou všichni kolem a koukají na vás. Má-li práce odsejpat, je třeba lidi vytěsnit. Prostě nic. Součást města. Jen já a mapovací mobil. A občas kouknout pod nohy. Město je džungle. Magořina. A není si moc kde odpočinout. Zvlášť ne v zimě.

Fotky z mapování pod sněhem zůstaly v rozbitém mobilu.