Červený kámen

Po stopách Karoliny Světlé

13.–14. 9. 2017, ŽB-Čechy, Druzcovský les

Víc než deset let jsem živil orienťácký sen zmapovat Druzcovský les nedaleko domu mého tchána a otevřít jižní úpatí Ještědu OB. Druzcovský les byl vnímán spíše jako prázdný nudný běžák. Jižní stráň Ještědského hřebene nad silnicí se jevila sice zajímavá několika šutrovatými a skalnatými hnízdy, ale také problematická svým sklonem a odřízlá silnicí. Nakonec můj klub Slavia Liberec orienteering napodruhé uspěl s kandidaturou na ŽB a začátkem léta 2016 jsem konečně začal mapovat. Po pěti měsících jsme s Mirkem Horáčkem a Láďou Ježkem pokryli Druzcovský les. V tu chvíli uzrál nápad vrhnout se i nahoru do svahu Ještědu nad silnici. Mapování přerušila v půlce listopadu zima a vršek v šutrech jsem dodělával během dubna a května 2017. Mapa Červený kámen dosáhla tam, kam jsem došel.

Byly to začátky mého digitálního mapování. Pracoval jsem v ocadu 12, na běžném 8″ windows tabletu ASUS VivoTab Note 8 M80TA oblepeném kvůli vlhkosti izolepou. Bojoval jsem se stylusem, který se v chladu a vlhku často škubal, i s windowsy, které občas přestaly reagovat. Možná i to se podepsalo na zubatých vrstevnicích, které jsem v návalu nadšení z možnosti zvětšovat digitálně kresbu ponechal příliš kostrbaté. Až když mě na to upozornil Honza Langr, tak jsem je vyhladil, ale stejně málo. Z části porostovou mapu jsem zahltil řadou podměrečných ploch, zejména semiopenů. Dnes je tam už nenajdete. Na tabletu mi odešla základní deska. Vyměnil jsem ji. Tahal jsem ho na krku, v obalu, který mi ušila maminka. Většinou jsem ho ale svíral a levačka mě z něj po dlouhém dni občas bolela. Dnes, v realitě mobilního mapování, s odstupem pěti, šesti digitálních let, toto působí úsměvně.

Ve stráni jsem se kromě jarní vrstvy sněhu potýkal hlavně s generalizací černých míst. Chvílemi to bylo extrémní. Druzcovský les dole pod silnicí vycházel 59h/km², ale byly tam louky. Jižní stráň Ještědu nad silnicí vyšla 120h/km². Dnes už bych si s tím poradil rychleji a lépe, ale stejně, je to tam zkrátka náročné mapování. Černá místa jsem pak nadvakrát probral, ale dnes by stejně ani v tehdejší vylepšené podobě na čitelnost neprošla. Znovu jsem je upravoval až v roce 2020, po převodu mapy do ISOM 2017-2. Řadě míst také pomohlo překlopení rozhraní porostů do zelené. I tak byl myslím nedělní middle 14. 9. 2017 ve stráni nad silnicí povedený. Velkou zásluhu na tom měl i Michal Horáček, který dokázal ve svahu vymyslet smysluplné a krásné tratě. Jako mapař jsem měl velkou radost. Dostal jsem orienťák na jižní svah Ještědu. Do krásných extrémních míst, která se ukázala jako použitelná. Na mapách z ŽB se doteď uspořádaly tři oblastní žebříčky, několik soustředění žáků ze Semerinku a každoročně také tréninky.